Pamětní list z roku 1967

  V roce 1967 byla provedena generální oprava kapličky, stojící uprostřed Martinova. Při její opravě byla nalezená plechová schránka s pamětním listem ze dne 6. září 1931, kdy byla tato kaplička postavena a slavnostně otevřena.
  Dnes chceme připojit další pamětní list s nejdůležitějšími změnami a událostmi v obci. Nenašel se nikdo, kdo by pravidelně psal obecní kroniku a proto zásluhou několika žen, chceme alespoň tímto zachovat generacím příštím dějiny obce Martinova.
  Od jmenovaného roku až do roku 1938 jsme spokojeně žili v první ČSR. Pomalu jsme pozorovali, jak se schyluje k válce. Tak se i stalo. Dne 10. října 1938 byla zabrána naše vesnička Martinov. Jako součást území označeného Němci, jako sudety. Na každého občana bolestivě působily změny, kdy Němci zavedli německé úřadování, německý pozdrav, strhli na sebe všechnu moc a český člověk se stal pouze trpělivým robotem. Každý projev odporu byl hrubou sílou drcen v zárodku.
  Osudného 15. března 1939 vtrhli do naších zemí Hitler se svými generály, s generálskými okupanty a zabral celé území ČSR. Vytvořil se Protektorát Čechy a Morava a samostatný Slovenský stát. Začalo bezpráví, příkoří a útisk, šikanování a násilí, nad bezbranným českým lidem.
  V té době hájily naše ženy - občanky Martinova českou školu v Martinově. Marie Tománková, Emílie Salgová, Marie Kusýnová a Františka Plátková byly za to vzaty do vězení.
  Zvonek naší kapličky měl být odvezen na zbraně. Na žádost občanů Martinova, že složí k vyhlašování poplachu, v obci zůstal.
  Obec vedl občan německé národnosti Bittner.
  Začal lístkový systém při prodeji potravin, šatstva, obuvi apod., který trval až do roku 1953.
  Všichni občané velmi trpěli, těžce snášeli německou knutu, mnozí byli ve vězení v koncentračních táborech, kde Bohumil Musálek, František Kopecký, Jindřich Hrubý přišli o život a ostatní Augustin Pyš, Osvald Míček, Josef Košař a Josef Gustý se vrátili s podlomeným zdravím. Všichni občané toužebně očekávali na konec této hrozné války a na osvobození Sovětskou armádou.
  V dubnu 1945 utíkali poražení Němci a drancovali co se dalo. Brali dobytek, stříleli, pálili a tak u nás zničili 15 usedlostí, zabili 39 krav a 8 koní.
  Toužebně očekávaný den přišel 9. května 1945 svobodně jsme vydechli, zbaveni německého násilí, díky statečnosti a neohroženosti chrabrých bojovníků. Jedním z nich byl vzorný vlastenec a válečný hrdina, náš mladý martinovský občan, rotmistr Adolf Musálek, který se stal dne 29.8. 1943 objetí letecké havárie ve věku 27 let. Před tím nešťastným dnem nalétal již 53 bombardovacích letů, jako příslušník čsl. bombardovací perutě v Anglii. Za svou neohroženost a za chrabrost byl vyznamenán čsl. medailí a třikráte čsl. válečným křížem.
  Hned od tohoto slavného 9. května jsme se dali do budování naší drahé republiky. Byly utvořeny 4 politické strany: komunistická, lidová, sociálně demokratická a národně socialistická, znovu oživené spolky: Sbor dobrovolných hasičů, Sokol a založen Svaz české mládeže.
  V roce 1950 bylo založeno menšinové zemědělské družstvo s předsedou Petrem Vřesňákem, později Petrem Hrubým, který první vstoupil do družstva s celou svou výměrou. Výměra JZD činila 80hektarů. Při socializaci vesnice v roce 1957vstoupili do družstva všichni zemědělci. Družstvo mělo výměru 320 hektarů.
  V roce 1964 byl dán do provozu obrovský kombinát masný s veškerým zpracováním masa, uzenin, mrazírna, mlékárna, pekárna.
  V roce 1945 vznikly národní výbory. V čele naší obce byl Ladislav Chmura, pak Augustin Pyš, Josef Gustý a od roku 1948 Josef Kuchař, v roce 1954 byl předsedou Antonín Vraník.
  V roce 1949 bylo znárodněno Pohostinství u Besucha. Pohostinství u Závodského bylo po smrti majitele uzavřeno a celou budovu převzalo JZD. Potravinářské obchody měly různé majitelé: Budoucnost, Jednota, Pramen.
  V roce 1958 byla slavnostně otevřena nově postavená požární zbrojnice, kde je umístěno i zdravotnické středisko, knihovna a od roku 1961 i Klub důchodců a ČSČK.
  Na škole byl ředitelem Frydolín Lysík až do své smrti v roce 1960. Po něm byl ustanoven ředitelem Zdeněk Hrůza, až do dnešního dne.
  V roce 1964 bylo Na svobodě zřízeno hřiště, založen spolek zahrádkářů. Téhož roku byla odprodána další výměra zemědělské půdy pro stavbu dílen ČSAD.
  Při reorganizaci národních výborů v roce 1960 byl Národní výbor v Martinově zrušen. Spadáme pod obvodní Národní výbor Poruba. V Martinově je utvořen Občanský výbor s předsedou Vraníkem pak Vůjtkem, který má zásluhu na výstavbě veřejného vodovodu v celé obci 1965.
  Naše kaplička přestála dobré i zlé. Jak známo, měl do ní každý volný přístup. Nebyly tam dveře a v roce 1945, kdy byla kaplička poškozená, prostřelená střecha, kaplička zůstala v bídném stavu. Občané měli práci a starostí každý se svým, neboť válka zanechala bolestivé stopy všude. Vesnička se začala křísit z těchto válečných ran. Jen kaplička zůstala neopravená. To nás velmi mrzelo a tak v roce 1949 z milodarů občanů a zásluhou paní H. Gardelkové a J. Salgové se kaplička opravila. Dveře daroval stolař pan Karel Holuša, což byla dosti velká položka. Palma, kterou drží sv. Jan byla pozlacená i v malbě byly zlaté čtverečky. K tomu bylo třeba zlato a tak paní Gardelková věnovala zlatý prsten a paní Salgová náušnice, zbytek zlata se zaplatil. Kaplička byla opravená nákladem 10 tisíc korun staré měny. Ke generální opravě došlo až v roce 1967. Byla dána nová střecha, nátěry dřevěné stěny pod střechou. Provedeno omítnutí vnitřních a vnějších stěn. Byla opravena střecha, socha, položená nová podlaha. Opraveny schody a dveře. Toto všechno bylo provedeno za pomocí Obvodního národního výboru v Porubě., kde účinně spolupracoval Čestmír Gajzler a získal od Obvodního národního výboru Poruba částku pět tisíc korun - na opravu kulturní památky. Další vynálohy byly pokryty z dobrovolného finančního daru od občanů, který činil 3 395 Kč. Tyto peníze byly použité na zaplacení drobného materiálu a na řemeslnické práce. Mnoho občanů pracovalo zdarma na různých přípravných, čistících a dokončovacích pracích. Celá kaplička je dána do vzorného pořádku zásluhou paní Emílie Hajdukové a pana Františka Kupky, k radosti 717 občanů žijících ve 164 domovních číslech obce Martinov.

Dodatek k pamětnímu listu z roku 1967

  Po roce 1950 nastal rozmach v životní úrovni, který se projevil i u občanů Martinova. Hlavní bylo stavebnictví a vylepšení bytového zařízení. Bylo vystavěno 21 rodinných domků a téměř u každého stávajícího rodinného domu byla provedena adaptace. Většina rodinných domků je vybavena ústředním topením, téměř každá rodina vlastní televizor, ledničku, elektrickou pračku a jiné bytové doplňky, několik občanů vlastní automobil.
  Občané po roce 1968 současně s celým národem sledovali vývoj politických událostí v ČSSR, která nepřispívala k jednotě lidu, ale naopak. Nastal neklid a roztříštěnost názorů mezi lidmi.
  Dne 21. Srpna 1968 vstoupila na naše území vojska Varšavské smlouvy a obsadila hlavní centra naší republiky. Pro nedostatečnou informaci byla většina našich občanů tímto vstupem otřesena a zklamaná. Po vysvětlení celkové situace se tato panika v lidech dala na ústup a pomalu se obracela ve vděk spojeneckým armádám za potřebnou pomoc naší republice.
  Ještě v roce 1968 oslavila naše obec 50-ti leté výročí založení ČSR. Oslava byla provedena v místnosti požární zbrojnice za účasti 41 občanů a dětí. Na počest tohoto výročí byla zasazena lípa před požární zbrojnicí.
  V letech 1967-1969 nastal další úbytek zemědělské půdy ,,U Dvora", kde byla rozestřena bytová výstavba velkoměsta Poruba.

[v PDF ke stažení]